AHOJ, JSEM LUCIE
Do 35 let jsem si myslela, že nic moc neumím. “Ty umíš jenom kecat s lidmi!” Řekl mi kdysi můj bývalý partner. Bylo to pro mě depresivní. Nejsem technický typ, nejsem moc zručná, praktická taky ne, nejsem ani extra myslitel či umělec. Takové prokletí intuitivních etiků.
V roce 2015 však přišla konzultantka socioniky a řekla mi, že jsem typ Huxley. Že vidím potenciál v lidech. Že automaticky rozumím tomu, proč se lidi chovají tak, jak se chovají. Že chápu, co se odehrává ve vztazích. Vyzdvihla moje velké umění nadchnout ostatní, schopnost nadhledu, můj vizionářský dar a dar laskavosti a empatie.
Věci, které nejdou na první dobrou vidět. Proto jsem si myslela, že nic neumím!
Hned mi bylo jasné, že socionika a její systém uchopení lidského ducha je něco, co chci taky umět. Chci pomoci lidem vidět své skryté dary. Chci říkat dětem, co je to, co jim půjde v životě snadno, co je bude bavit. Protože kdyby mi někdo na základce tohle řekl, nemusela bych tolik let tápat a pochybovat o sobě.
Co mě pak následně ohromilo ještě víc, byl systém vztahů, které má socionika propracované do úžasné hloubky a přesnosti. Dostala jsem systém na to, co jsem vždycky viděla a neuměla to pojmenovat.
Žila jsem v té době ve vztahu, kde jsem se cítila nenaplněná, neslyšená, bezmocná, protože se mi nedařilo žádným způsobem předat, co potřebuji. Díky socionice jsem zjistila, že žiju ve vztahu konfliktním, což je jeden z nejtěžších vztahů, kdy jsme se svou přirozeností navzájem neustále zraňovali. Došlo mi, že nikdo z nás není špatně. Že jen naše vzájemná nastavení spolu prostě nejdou dohromady.
Rozešli jsme se a já se začala ještě víc věnovat socionice a práci na sobě. Prošla jsem různými technikami osobního rozvoje. Přes potřebu měnit realitu jsem došla k závěru, že vše je dobré a své štěstí si tvořím sama skrze postoj, který k realitě mám.
V tomto nastavení jsem potkala svého muže Davida, člověka zcela odlišného než jsem já, čímž se vzájemně doplňujeme. Jelikož jsme také podobně vyzrálí, rozumíme výhodám odlišností a umíme s nimi pracovat, tvoříme jak socionicky tak životně spokojený pár.
Stejně tak se nám daří ve vztazích s našimi 5 dětmi, v naší sešívané rodině, kde si uvědomujeme štěstí v tom, jak skvěle se naše děti spolu sžili a to i díky vzájemnému pochopení pomocí socioniky.
Vztahy mezi partnery, rodiči a dětmi, spolupracovníky jsou věcí, která mě baví nejvíce. Naplňuje mě poměrně jednoduchou formou vysvětlovat, jak to ten druhý má. Co ti druzí potřebují. Jak společně využít a přijmout vzájemná osobnostní nastavení. Jsem mediátor, který pomáhá, abyste byli viděni a slyšeni.
Abyste si více rozuměli.
